Charakteristika školy: Základní devítiletá škola rodinného typu, fungující na principech Jenského plánu
Kapacita: 120 žáků
Adresa: V. Nejedlého 573/4, 500 03 Hradec Králové
Jak a kdy Hučák vznikl?
To už je pěkných pár let – bylo jednou večer roku 2015, když jsme si s kamarádkou-zřizovatelkou lesní školky řekli, že do toho jdeme. Následoval hezký čas hledání, jakou školu vlastně chceme tvořit a stvořit. Na začátku jsme se hodně bavili o kávovaru jako symbolu pro společné zastavení, o kamnech na dřevo jako o něčem opravdovém a samozřejmě také o systému školy. Nabalovali se lidé i myšlenky a uzrálo rozhodnutí založit školu s Jenským plánem, která v tu dobu žádná v ČR neexistovala, ale zároveň byla silná komunita škol v zahraničí, kde jsme mohli čerpat inspiraci a dostat podporu. Kamarádka nakonec plány změnila, tak jsem se do toho pustil sám.
Které vize se v Hučáku podařilo naplnit?
No rozhodně ty kávovarové – myslím, že jsme škola, v které bylo od jejího založení nejvíc různorodých kávovarů :-). I jinak se podařilo naplnit vlastně skoro všechny – Hučák je úplná škola se skvělou komunitou učitelů a rodičů, máme jedinečný systém výjezdových kurzů, frčíme v dětském podnikání, posouváme se ke kompetenčně pojatému kurikulu, děti participují na svém vzdělávání i na životě školy, máme skvělý tým přezkušujících pro děti v domácím vzdělávání a pořád je to přitom i velká jízda.
Co pro tebe bylo v ředitelské práci nejtěžší, a co ti dělalo naopak největší radost?
Po celou dobu jsem byl v souběhu ředitelské a zřizovatelské role, což je obrovský objem zodpovědnosti a široké pole oblastí k řešení (didaktika, personalistika, ekonomika, advokacie, marketing…). To mě baví, ale i unavuje.
Bylo těžké se každý rok posouvat, když se všechno stále měnilo pod rukama. Škola je jiná, když je v ní 6, 30, 120 nebo 240 dětí, a nám se zvětšovala skoro každý rok na dvojnásobek. Bylo náročné hledat cestu jak zachovat kulturu školy, jak si školu při rostoucím počtu dětí i zaměstnanců pořád užívat.
A zároveň jsem opravdu šťastný, že jsem tenhle divoký příběh mohl žít. Radost mi dělalo všechno – děti, kolegové, komunita rodičů, výjezdy do spřátelených škol v ČR i v zahraničí.
Po devíti letech jsi se rozhodl školu opustit a Hučák předat. Co tě k tomu vedlo a jaké možnosti řešení jsi zvažoval?
Já jsem od začátku věděl, že Hučák nebude můj přístav navždycky. Baví mě otevírat nové světy, ale dlouhodobě je udržovat je jiná disciplína. Ale držel mě dlouho a je to velký kus mého života. Hodně jsem zvažoval, zda ještě zůstat zřizovatelem, ale nakonec souhra mnoha věcí rozhodla, že odcházím úplně.
Stál jsem u začátku projektu Partnerství 2030, který se zabývá tím, jak školy systémově zlepšovat. Tam řešíme i zodpovědnost a roli zřizovatelů, a mně se to dost propsalo do uvažování nad mojí rolí ve škole. Jsem jeden Honza s omezenými kapacitami a nejsem schopen dát Hučáku tolik jako zřizovatel, který má škol více. Neumím odbřemenit školu od agendy, která ji zatěžuje (dodat účetní, IT, úklidové služby), nemám síť škol, která je schopná tohle pokrýt (byť Asociace malých inovativních škol, kterou jsem také spoluzakládal a stále se v ní angažuji, je skvělou příležitostí). Nemám kapacitu se naplno věnovat pedagogickému provázení nového ředitele a směřovat ho. A protože si myslím, že tohle jsou všechno věci, které škole pomáhají být lepší, došel jsem nakonec k rozhodnutí, že najdu pro Hučák i nového zřizovatele.
Nějakou dobu jsem jednal s Univerzitou Hradec Králové o možnosti stát se její klinickou školou a vtáhnout univerzitu do zřizovatelství Hučáku, ale to by bylo na velmi dlouho a s nejistým výsledkem.
Potom jsem na jedné akci potkal lidi ze SCIO škol, s kterými jsem byl již předtím v kontaktu v kontaktu ohledně SCIO kompetencí. Bavili jsme se o jejich přístupu ke vzdělávání a ke školám a také o Hučáku a mém záměru z něj odejít. Na základě tohoto rozhovoru pak proběhlo několik dalších schůzek, setkání s učiteli, s dětmi i s rodiči, a nakonec jsme došli k tomu, že nám spojení dává smysl. Výsledkem tak je, že jsme nyní ve fázi fúze :-).
Čemu se plánuješ věnovat, až ze školy definitivně odejdeš?
Samozřejmě Asociaci MIŠ 🙂 a k tomu SKAVu a Partnerství 2030.
V osobní rovině si chci hlavně odpočinout, protože to byla devět let trvající velká jízda, spousta náročných situací a silných emocí.
Po skončení školního roku chci na tři měsíce vyrazit za kamarády do Portugalska a pak zkombinovat své aktivity ve výše uvedených organizacích s něčím praktickým a konkrétním – tj. tři dny v týdnu se angažovat v systémové proměně vzdělávání a dva dny stavět pergoly a pracovat rukama :-).
Kdybys byl ministr školství s kouzelnou hůlkou a neomezenou mocí – jaké tři věci bys v českém školství změnil?
Nevěřím na kouzelné hůlky, ale na občanskou společnost a naši práci. Tři věci, které by se měly stát (a je na nás, abychom je odmakali), jsou:
- Kompetence jako svorník mezi školou, volným čase a prací (aneb kompetenční kurikulum pro formální, neformální a celoživotní vzdělávání).
- Proměna prostředí a klimatu škol (aneb každé dítě se učí v bezpečném prostředí, naplno, s úspěchem a s radostí).
- Změna kompetencí zřizovatelů a zřizovatelství jako takového tak, aby školy byly systémově proinovační (aneb opravdový střední článek žije).