Charakteristika školy: devítiletá, Jenský plán
Kapacita: 85 žáků
Adresa: Lužická 423, Jaroměř, 551 01
Jak a kdy Křišťál vznikl a proč právě “Křišťál”?
Křišťál vznikl v roce 2016 jak komunitní škola, která vzdělávala děti v domácím vzdělávání. Během ročního fungování komunitní školy jsme požádali o akreditaci a zařazení do rejstříku škol. Hledali jsme název, který by evokoval “čistotu” v přístupu ke vzdělávání, ke které bychom se chtěli přiblížit.
Ústřední myšlenkou vaší filozofie je “návrat k přirozenosti v učení” – jak jste se rozhodovali, který vzdělávací systém bude pro její naplnění nejlepší a proč jste se rozhodli právě pro jenský plán?
Nemyslíme si, že by konkrétní směr dané školy bylo to jediné spásné řešení. Proto jsme z počátku neuvažovali o výběru směru jako takového, ale o prioritách, které ve vzdělávání máme. Vybrat směr, který nám k tomu nejlépe sedí, byla už taková třešnička na dortu, ke které nás velmi inspiroval a pomohl tehdejší ZŠ Hučák v čele s Honzou Sýkorou, který si prokopával podobnou cestu přibližně rok nebo dva před námi. Samotný fakt, že se nějaká škola hlásí k určitému směru, nepovažujeme za záruku kvality. Zároveň je těžké vymezit, že je některý směr lepší než jiné směry. Každý směr má důraz na některé své funkční prvky a vždy jde o konkrétní realizaci.
Školu od začátku vedete se svou ženou Mirkou, vidíš v možnosti všechno kdykoli probrat spíše výhodu nebo je neustálá přítomnost “práce” i doma naopak těžší?
Je to samozřejmě náročné, především proto, že má žena je hlavním iniciátorem založení školy a má jasnou představu o tom jak by měla škola po pedagogické a filozofické stránce fungovat, což se jí také daří. Mirka je v podstatě pedagogickým lídrem školy a snem každého ředitele. Vzhledem k jejímu osobnostnímu rozpoložení (vládkyně od přírody) to mezi námi někdy trochu jiskří, protože si jeden k druhému můžeme dovolit více, než běžní spolupracovníci, ale ve finále to vede k posunu vpřed. Myslím si, že jsme se v tom postupem času naučili “chodit” a oddělovat naše role. Práci domů si snažíme nenosit a výjimky potvrzují pravidlo.
Jaké byly tvé/vaše ředitelské začátky a jak se vám škola řídí dnes?
Od počátku se snažím o liberální přístup a možnost řídit školu co nejvíce participativně s důrazem na sebeřízení, ke kterému se snažíme vést i žáky. Postupem času však bylo potřeba vybudovat jasnou strukturu a systém kompetencí, bez kterých by to šlo hůře. Snažím se co nejvíce přiblížit k modelu, kdy má ředitel na svých bedrech co nejméně administrativy a co nejvíce prostoru pro seberozvoj a hledání inspirace zvenku, kterou pak může přinášet zpátky do školy.
Co je pro tebe ve škole největším zdrojem radosti?
Pro mne osobně je to určitá svoboda, která plyne z pozice ředitele a zřizovatele v jedné osobě. Dalším zdrojem radosti a vděku je náš tým, který táhne za jeden provaz a vzájemně se podporuje, což se promítá do rozvoje a podpory žáků.
Co ti práci nejvíce komplikuje nebo tě tolik netěší?
Vůbec mne netěší, když si učitelé zoufají na nedostatečné ohodnocení, ačkoliv odvádí skvělou práci. Dále je to nutná administrativa spojená s řízením školy. Také mne netěší, že máme malou kapacitu učeben a nemůžeme tak uspokojit všechny zájemce o vzdělávání v naší škole.
Jaká je tvoje vize ideálního stavu školy a jak se jí daří naplňovat?
Již jsem se toho dotkl v jedné z předchozích otázek. Ideálním stavem pro mne je, když škola dokáže technicky fungovat i bez ředitele, který se pak může více realizovat v “měkkých” oblastech – věnovat se inovacím, aktuálním trendům, péči o zaměstnance. V případě našich škol také shánění financí a hledání dotačních příležitostí.
V čem myslíš, že spočívají vaše silné stránky? Co se vám v Křišťálu daří nejlépe?
Myslím si, že naše silné stránky spočívají především v kvalitě a soudržnost pedagogického sboru, kdy všichni učitelé mají v pozadí stejný motiv, ačkoliv je každý naprosto jiná osobnost. Díky soustavné práci s týmem se nám daří toto kolektivní vědomí udržovat. Tato soudržnost je možná díky naší velikosti, kdy se lépe daří budovat a udržovat rodinnou atmosféru – všichni sdílíme jeden společný prostor a vnímáme tak vzájemně své potřeby, radosti a strasti.
Kdybys byl ministrem školství s kouzelnou hůlkou a neomezenou mocí – jaké tři věci bys v českém školství změnil?
Snažil bych se o co největší zrovnoprávnění financování malých soukromých škol s alternativní vzdělávací koncepcí. Mnohdy se jedná o realizátory inovací a nositele změn v oblasti pedagogiky, ale praxe je taková, že tyto školy horko těžko zaplatí své učitele, ačkoliv jsou to mnohdy odborníci “par excellence”. Dále bych snažil o maximální podporu a budování systematizace kariérového vzdělávání na národní úrovni.